Život s asistencí, přesto samostatný
Z bohaté inspirace jsem si nakonec vybrala to, co se mě bezprostředně dotýká. Ty, kteří pomáhají. A je to téma tak široké, že je mi už nyní jasné, že se k němu budu vracet několikrát. Na tuto oblast se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu.
Ve svém každodenním životě se neobejdu bez pomoci druhých lidí. Zatím sice nepotřebuji pomoc nepřetržitou, ale určitá míra je nutností. Jsem totiž nevidomá vozíčkářka. Těmi pomocníky jsou pečovatelé. Jsou to moje ruce, nohy a oči.
S jejich pomocí se potkávám od počátku svého samostatného života. Více, jak deset let. Na samém začátku byl jen jeden pečovatel, s kterým jsem se potkávala prakticky denně. Tak tomu bylo několik let.
Velká změna nastala před dvěma lety. Nejen, že byli přijati noví pracovníci, ale hlavně byl zaveden sedmidenní pracovní týden. S novou situací jsem zprvu nesouhlasila. Nelíbilo se mi to. Cítila jsem se nějakým způsobem ohrožená. Ale postupně jsem měla příležitost seznámit se se všemi pečovateli. Výhodu jsem časem pochopila. Znám všechny pracovníky a oni znají mne. Dnes už se v tom cítím velmi dobře. Jako ryba ve vodě. Do Domu s pečovatelskou službou, kde bydlím, dochází denně dva pečovatelé. Ke spokojenosti mi stačí, když vím, s kým je tu pečovatel, který se v daný den objeví jako první.
Nemám problém komunikovat s lidmi, proto se mi někdy stane, že se „zaseknu“ s příchozím v rozhovoru. Je samozřejmé, že ví, jestli si něco podobného z časových důvodů může dovolit. A pokud ne, tak při domluvě „vlastních záležitostí“ stihnu pracovníka aspoň rozesmát. Jsem to já, kdo říká, co potřebuje. Zařídit, nakoupit a podobné věci.
Povinností pečovatele je dělat pouze to, co si přeje klient. Ale i to má své meze. O tom však někdy jindy. Jedním ze základních pravidel pro práci pečovatele je klientovi vykat a oslovovat jménem a k tomu nezbytné paní nebo pane. Jméno je základem lidské důstojnosti. Neexistuje oslovení dědo, babi.
Pro mě samotnou je samozřejmostí poprosit, pozdravit, poděkovat a popřát hezký den. Jen si nejsem jista, zda je to dostatečné vyjádření úcty k jejich nelehké práci. Snad ano.
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Vladimíra Frančáková
Náš zákazník, náš pán
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.
Vladimíra Frančáková
Jiskřička
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.
Vladimíra Frančáková
Jen poděkování
Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.
Vladimíra Frančáková
Dohled
Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.
Vladimíra Frančáková
Hysterie
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.
Vladimíra Frančáková
Nepřenosná zkušenost
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.
Vladimíra Frančáková
V kruhu
Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.
Vladimíra Frančáková
Podivný prosinec
Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.
Vladimíra Frančáková
Spěch
Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.
Vladimíra Frančáková
Moje hranice
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.
Vladimíra Frančáková
Jedna slza
Deníčku můj, kdybys jen věděl... Já myslím, že už pro tu první větu a pomyslné tři tečky je jasné, že ti budu mít znovu co vyprávět. Mohla bych si vybírat. Dnes už asi nic nového.
Vladimíra Frančáková
Okolnosti
Deníčku můj, kdybys jen věděl, jak jsem ráda, že tě mám. Komu se to podaří, aby měl takového kamaráda a důvěrníka jako já. Můžu ti všechno říct a ty to nikomu nepovíš.
Vladimíra Frančáková
Barevný svět
Deníčku můj, jsem doma sama. Nikoho nečekám. Nikdo a nic na mě nemluví. Mám klid a čas na to, abych ti začala po delší odmlce znovu vyprávět. Nazrála i doba. Už se mi po tobě stýská. Nemůžu se dočkat.
Vladimíra Frančáková
Záchrana
Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.
Vladimíra Frančáková
Smutek
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. I když je mi jasné, že to tak mohlo i vypadat. Vždyť jsem se ti znovu tak dlouho neozvala. A to ti stále říkám, jak ráda ti vyprávím.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 17,33
- Průměrná čtenost 215x