Mé kontrasty
Ale je pravda, že se to století minulé od dob dávnějších příliš neliší. Dvě války, dvě totality. Milióny mrtvých.
Ale nemusíš se bát. O tom ti určitě vyprávět nebudu. Jsi zvědavý? To je dobře. Tak poslouchej!
Ale na zmínce o možném upálení trvám. Tehdy všechno jakkoli jiné, bylo považováno za ďábelské. Upřímně, sama si něco podobného nedovedu představit. Upálit člověka jen proto, že je vnímavější. Hrůzná představa.
Dnes se o takovém člověku říká, že je senzitivní. A jak už jsem se zmínila, občas se něco podobného stává i mně. Naposledy před několika dny.
Ty se bojíš? To opravdu nemusíš. Jsem si jista, že tě vše nakonec i pobaví. Tak už konečně poslouchej.
Nedávno jsem byla domluvena s kamarádkou kadeřnicí, že mě přijde ostříhat a obarvit. Dát na hlavu krásné podzimní barvičky. Těšila jsem se na ty barevné odstíny. Nemohla jsem se dočkat.
Byly jsme spolu domluvené několik týdnů dopředu. Jak se termín blížil, říkala jsem si, že bych se měla zeptat. A na co vlastně? Zda všechno domluvené platí. Proč? Stále více ve mně narůstal pocit, že vše dopadne úplně jinak. Celé mé nitro volalo: „Zavolej, zeptej se!“ Neudělala jsem to, samozřejmě.
Místo toho jsem dva dny přemýšlela o tom, jak vše zvládnu. Abych nezdržovala a vše stihla. Důvod k takovému uvažování určitě byl. Měla jsem domluveno ještě něco jiného a bylo mi jasné, že musím být přesná.
Věděla jsem, že budu ráda, až bude celý den za mnou. Ale co se nestalo. Asi dvě hodiny před plánovanou schůzkou vše padlo. Setkání nad mou hlavou se nekonalo. Popadl mě hrozný vztek. Moje předtucha se vyplnila. Zlobila jsem se nejen na kamarádku, ale hlavně na sebe. Věděla jsem, že jsem si tuto nepříjemnou situaci mohla ušetřit. Kdyby... Ale na „kdyby“ se v životě nehraje... Po dlouhé době vypadlo z mých úst několik jadrných slov. V tu chvíli jsem nadávala jako pohan... Ale nedovedeš si představit, jak se mi ulevilo.
Po mírném šoku jsem se začala soustředit na odpoledne. Čekala mě návštěva u kamarádky. Zkontrolovala jsem, zda mám vše připravené. Věci na sebe a něco dobrého. Ale hlavně nezapomenout pozitivní energii a dobrou náladu. Jediným důkazem dopolední nepohody byly nemyté vlasy. Měla jsem pocit neupravenosti.
Když odcházím z domu, musím jet výtahem. Často se zmiňuji o možné cestě po schodech. Jsou totiž mnohem blíže než tolik potřebný výtah. Ale k něčemu podobnému je zapotřebí více rukou. Upřímně, opravdu nemusím mít všechno. Co mám na mysli? Být nějak potlučená... Případně koktat. Haha, neboj se! To byl jen pokus o vtip. V našem výtahu je zrcadlo. Pamatuji si to velmi dobře. Miluji humor. Dokáži ho uplatnit i sama na sobě. Pokud jsem obrácena čelem k zrcadlu, tak skoro nikdy nezapomenu pronést větu: „Zrcadlo, pověz...?“Tak trošku jsem si větu vypůjčila. Z jedné pohádky. Ale tentokrát to bylo jiné. Dveře výtahu se otevřely a já velmi rychle pronesla slova: „Zrcadlo, nemluv...!“ Důvod byl jasný. Věděla jsem, jak se cítím. A dovedla jsem si představit, jak asi vypadám.
Už ve výtahu jsem navázala rozhovor s pečovatelem. Svým doprovodem. Konstatovala jsem, že mne dlouho neviděl. Naposledy předchozí den. A možná to nebude jiné ani v den následující... “Máte radost?“ A z jeho úst zaznělo:“Nádhera!“Jeho konstatování mě rozesmálo. Byl to smích od srdce. Stihla jsem se smíchem dodat: „Budu vám to věřit...“Výtah zastavil, dveře se otevřely a oba jsme se ocitli v přízemí. Tam si spolu povídali dvě ženy. Pozdravila jsem. Starší se na mě otočila. Všimla si, jak jsem rozesmátá a s povzdechem konstatovala: „Ta se má...“ Moc mě vyřčená slova pobavila. V první chvíli jsem si myslela, že jsem hluchá. Proč? Doposud se mi totiž něco podobného nestalo. A proč ti to vlastně všechno vyprávím? Ráda ti to povím. Tak poslouchej!
Jsem člověk, který nemá ke smíchu daleko. Opravdu stačí jen málo. Mnohdy se nedokážu ovládnout a trvá delší čas, než se uklidním. Ale uvědomila jsem si jednu podstatnou věc. I mě občas něco naštve. Ale nenechám si tím otrávit den. Natož pak dní několik. Na to je každý jeden den příliš vzácný.
To jsem se zase jednou rozepsala... Odpusť, prosím!
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x