Pár slov o humoru
Sice těch náznaků bylo jako šafránu, ale... A právě o humoru bych ti dnes chtěla vyprávět. Souhlasíš? Myslím si, že by se ti to mohlo nakonec i líbit. A možná maličko rozesmát. Co já vím. Uvidíš sám. Tak poslouchej!
Opravdu jsem ti vyprávěla mnohé. V poslední době i o tom, jak fyzicky potkávám stále méně lidí. Ale i při setkáních s malým počtem příchozích mám o čem přemýšlet. Je to zvláštní. A inspirující zároveň.
Stejně tomu bylo i v případě humoru. A právě o tom „svém“ jsem začala přemýšlet na základě jednoho setkání. Bylo to setkání se známým, kterého jsem delší dobu neviděla. Přesněji řečeno, nebyla příležitost s ním promluvit. Ta se naskytla teprve nedávno. A mě doposud nikdy nenapadlo, že si někdy položím jednu otázku. Jakou? No přece, jaký ten můj humor vlastně je... A přiznám se ti, kamaráde milý, že si dozvuky toho rozhovoru nesu v sobě dodnes. Nemůžu se toho zbavit. Proč? Nevím.
I ten můj známý má smysl pro humor. Ale je jiný. Když jsem se mnohem později ke zmíněnému setkání vrátila ve svých myšlenkách, uvědomila jsem si, že mě v rozhovoru něco nepostřehnutého vyděsilo. To jsou opět ty čarodějnické schopnosti... Chápeš?
Jeho humor je jakýmsi ochranným krunýřem. Krunýřem, za kterým skrývá tajemství. Ale to je naprosto v pořádku. Každý člověk má svůj stín. Mám to tak i já sama. Nejsem jiná. Mám nejen svůj stín, ale také svůj příběh.
Ale abych se konečně dostala k tomu humoru. Možná budeš překvapen. Tak ještě chvíli poslouchej!
Mám ráda humor. V jakékoli formě. Nedokážu si bez něj představit svůj každodenní život. Dá se říci, že je jeho kořením. Sama nevím, kde se to ve mně vzalo. Pravděpodobně jsem smysl pro humor zdědila. S oblibou říkávám, že ho mám hluboko v kostech.
Nemám problém se podívat s humorem i na vlastní situaci. Nevěříš? Mohli by ti to dosvědčit ti, kteří mě znají. A řeknu ti jedno. Je to velmi osvobozující. Neberu sebe a svou situaci příliš vážně. Dokážu se zasmát sama sobě. A to přímo od srdce. Stačí opravdu málo a začnu se smát. A teprve nedávno jsem si uvědomila, jak veliký dar je takový pohled na svou osobu. Humor mi pomáhá bourat bariéry. Ty pomyslné hranice mezi mnou a příchozím.
Často jsem ti vyprávěla, jak ráda potkávám nové lidi. A nedávno dokonce i o své kamarádce kadeřnici. Vzpomínáš si? Jsem si jista, že ano. Sháněla jsem profesionála, který by mi udělal krátký sestřih. Ve městě jich bylo dost. Ale největším problémem vozíčkáře jsou schody...Však už to možná trochu znáš. To je ta bariéra vnější.
A já tím svým humorem a postojem bourám bariéry vnitřní. V lidských hlavách. Ale k tomu ti musím dopovědět příhodu... Tak poslouchej...
Když už nějakou chvíli kouzlila kadeřnice svými hbitými prsty a nástroji účes na mé hlavě, ozvalo se: „Neutečte mi.“ S rychlostí sobě vlastní a mnohem dříve, než stačilo doznít to trapné ticho, Jsem dodala: „Já určitě ne.“ Dnes už dlouholetá kamarádka nevěděla, co má říct. Následoval dodatek, že se nic nestalo. S kamarádkou kadeřnicí se známe dvacet let. A občas vzpomeneme i na toto naše první setkání.
A víš, co je nejlepší, kamaráde? Když se podobné historky vyprávějí časem jako vtip. A právě k tomu se mi nedávno kamarádka přiznala.
Jsem si jista, že bych si lepší reklamu ani nedokázala představit. Co myslíš?
Tak jen doufám, že jsem tě aspoň trošku pobavila... Nebo ne?
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD
Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...
Šibal z Prahy podmázl průvodčího, s Lorenovou v negližé předběhl konkurenci
Seriál Byla teprve na začátku kariéry, ale fotografové na ni už stáli fronty. Snímek mladičké Sophie...
Celoročně obyvatelná chata 3+1
Rajnochovice, okres Kroměříž
2 900 000 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x