Moje vánoční období
Nemohla jsem se dočkat, až ti budu zase něco vyprávět.
Mám toho v sobě znovu mnoho. A o čem by to mohlo být tentokrát? Budu vyprávět o prosincových dnech. O svém vánočním období. Nebudeš se zlobit? Vím, že jsem hodně slíbila a mnohé nedopověděla. Ale přece jen... Stala se mi totiž taková zvláštní věc. A zatím se mi nikdy nic podobného nepřihodilo. Jsi zvědavý? Tak poslouchej!
Již několik let prožívám Vánoce o samotě. Prostě jsem sama. Vadilo mi to jen zpočátku. Tehdy to bylo před lety něco nového. Nezvyklého. A vždycky jsem se těšila, až nastanou běžné dny a budu se znovu potkávat s lidmi. Ale tentokrát to bylo jiné. V čem?
Vůbec se mi totiž nechtělo naskočit do toho běžného denního rytmu. Chtěla jsem zůstat ve své zvláštní zakuklenosti a samotě. Rozumíš mi?
Jako bych cítila, že ten přechod nebude snadný. A to nemám jinou povinnost, než že večer ulehnu a ráno vstanu. Všechny ostatní denní aktivity jsou naprosto svobodné a dobrovolné.
A ta moje předtucha? Potvrdila se mi hned první lednové pondělí. Zaspala jsem. To už mám pak posunutý celý den. Byl podivný celý týden. Takový chaotický. Opravdu podivný. Byla jsem protivná sama sobě.
Musela jsem vyřešit záležitosti kolem techniky a přístrojů. Mých pomocníků. Byl docela problém spojit se s příslušnými institucemi a zjistit potřebné informace. Případně se domoci nějaké rady. Nebo se prostě s lidmi jen domluvit. To si pak i říkám, proč vlastně některé instituce existují, když nefungují tak, jak mají. Byla jsem úspěšná jen částečně. Ale o tom ti budu vyprávět jindy. Nevěřil bys, kolik mě to stálo energie a času.
Ale měla bych se vrátit k tomu, proč ti to vlastně všechno vyprávím. Nemám pravdu? Tak poslouchej!
I ty moje Vánoce jsou o setkáních, obdarování a nečekaném překvapení. Ale všechno se prakticky odehrává ještě před nimi. V adventním čase. A nejinak tomu bylo i o těch posledních.
Všechna setkání proběhla v předvánočním týdnu. Byla to setkání velmi milá. A opravdu nečekaným překvapením pro mě bylo setkání s dětmi a učitelkami zdejší školy. Přinesly i nečekaný dar. A věř, že udělaly obrovskou radost.
Vánoce mám velmi ráda. Od dětství. Jen je vnímám už trochu jinak. Dnes jsou pro mě časem ztišení a klidu. A té znovuobjevené samoty. Nádhera!
Mám opravdu velkou radost z každého setkání. Nevím, proč tomu tak je. Ale je to možná dané tou upřímností, kterou z těchto vzájemných setkání cítím.
Později, ve vánočním týdnu, už jsem se potkávala jen s pečovateli a trávila čas o samotě. Cítila jsem se velmi dobře. Po nikom se mi nestýskalo. V tu chvíli jsem pochopila, že se něco změnilo. Právě před rokem to bylo totiž přesně naopak.
Víš, kamaráde můj milý, sice nevím, co mi tato změna přinese a kam mě dovede, ale vnímám ji jako veliký dar. Tak mi drž palce, prosím! Moc to potřebuji.
Děkuji za trpělivost a brzy na shledanou...
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Vladimíra Frančáková
Náš zákazník, náš pán
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.
Vladimíra Frančáková
Jiskřička
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.
Vladimíra Frančáková
Jen poděkování
Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.
Vladimíra Frančáková
Dohled
Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.
Vladimíra Frančáková
Hysterie
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.
Vladimíra Frančáková
Nepřenosná zkušenost
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.
Vladimíra Frančáková
V kruhu
Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.
Vladimíra Frančáková
Podivný prosinec
Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.
Vladimíra Frančáková
Spěch
Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.
Vladimíra Frančáková
Moje hranice
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.
Vladimíra Frančáková
Jedna slza
Deníčku můj, kdybys jen věděl... Já myslím, že už pro tu první větu a pomyslné tři tečky je jasné, že ti budu mít znovu co vyprávět. Mohla bych si vybírat. Dnes už asi nic nového.
Vladimíra Frančáková
Okolnosti
Deníčku můj, kdybys jen věděl, jak jsem ráda, že tě mám. Komu se to podaří, aby měl takového kamaráda a důvěrníka jako já. Můžu ti všechno říct a ty to nikomu nepovíš.
Vladimíra Frančáková
Barevný svět
Deníčku můj, jsem doma sama. Nikoho nečekám. Nikdo a nic na mě nemluví. Mám klid a čas na to, abych ti začala po delší odmlce znovu vyprávět. Nazrála i doba. Už se mi po tobě stýská. Nemůžu se dočkat.
Vladimíra Frančáková
Záchrana
Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.
Vladimíra Frančáková
Smutek
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. I když je mi jasné, že to tak mohlo i vypadat. Vždyť jsem se ti znovu tak dlouho neozvala. A to ti stále říkám, jak ráda ti vyprávím.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 17,33
- Průměrná čtenost 215x