Nikdy nezapomenu
Celý týden v sobě cítím takový zvláštní neklid. Kladla jsem si otázku, čím to asi může být. Napadly mě tři věci, které by tento stav mohly způsobit. Ráda ti je prozradím. Přečtená kniha, moje vlastní hlava a vůbec celková situace... Možná to byla i předzvěst pátečních zpráv.
Nebudu chodit kolem horké kaše. Vždyť komu jinému už bych to měla říct. Mám v sobě bolest a smutek zároveň.
Dozvěděla jsem se, že předešlý den zemřela moje přítelkyně Bohunka. Moc ráda bych ti o ní chvíli vyprávěla. Tak poslouchej!
Poprvé jsme se spolu potkaly ve středisku „Sola fide“ v Janských Lázních. V roce, kdy jsem se rozhodla učinit ten nejtěžší krok svého života. Osamostatnit se. Vstoupit na naprosto neznámou půdu.
Na naše první setkání nikdy nezapomenu. Viděla jsem starší ženu s bílými vlasy. Upoutala mě její tvář a oči. V očích měla zvláštní jiskřičku a ve tváři klid. S něčím podobným jsem se do té doby nesetkala. Ani potom.
Potkávaly jsme se spolu denně. Týden. A možná už právě tehdy bylo to maličké semínko přátelství zaseto.
Za dlouhé roky jsme se osobně setkaly přibližně šestkrát. Na podobných akcích jako byla ta první v Sola fide. Více nám nedovolilo pohybové omezení a vzdálenost. Naposledy jsme se setkaly osobně před šesti lety. Tam, kde jsme se potkaly poprvé.
Pak došlo ke zlomovému bodu v naší vzájemné komunikaci. Začaly jsme spolu udržovat pravidelný telefonický kontakt. Časem jsme si pro sebe vyhradily pondělí odpoledne. Vedly jsme spolu dlouhé rozhovory. Prakticky o čemkoli. Obě jsme se na tato naše setkání po telefonu těšily. Postupně se prohlubovala nejen vzájemná důvěra, ale i ten dar přátelství.
Byla člověkem laskavým. Velmi často mi říkávala, že má ráda můj smích. Tvrdila, že jí vždy moc potěší a zvedne náladu. A nejen smích. I rozhovor se mnou.
Často vzpomínala na naše první setkání, kdy jsem byla uzavřeným a ostražitým člověkem. To jsem ještě měla kolem sebe ten krunýř. Bála jsem se k sobě pustit někoho cizího. Bála jsem se, aby další člověk neublížil. Nezklamal.
Upřímně se radovala z toho, jak jsem se změnila. Jejich slov jsem si velmi vážila. Byla pro mě velkou posilou a povzbuzením.
Až postupem času jsem pochopila, z čeho pramení ta její vnitřní síla a vyrovnanost. Neměla v sobě nenávist a zášť. Nezahořkla. A to i navzdory tomu čím prošla. Spolu s manželem a celou svou rodinou. O sobě nikdy moc nemluvila. Neměla potřebu. Vyprávěla spíše příběhy jiných té doby. Doby totality. Otevřela mi dveře k literatuře a zajímavým osudům dvacátého století.
Svou nemoc nesla velmi statečně. s hlavou vztyčenou. Jako celý svůj život.
Jsem si jista, že odešla z tohoto světa smířená. Nejen se sebou. I s Bohem. A s čistým stolem k tomu. Nikdy jsme spolu o tom nemluvily. Ale něco podobného by pro ni bylo charakteristické.
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak moc je mi smutno. A ještě dlouho bude. Ale ty vzpomínky mi už nikdo nevezme. Ani ten zloděj čas!
Mohu děkovat Bohu nejen za to, že jsem v životě potkala právě ji, ale také za dar mnohaletého přátelství.
Milá Bohunko, měla jsem vás moc ráda. Budete mi moc chybět. Nikdy na vás nezapomenu. Čest vaší památce!
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej dům Rodinný, 141m2, Dolní Chvatliny, Mančice
Dolní Chvatliny - Mančice, okres Kolín
2 800 000 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x