Síla lži
Podstatné je, že toho sama ještě tolik zvládnu. Ale mohu tě ujistit, že to dnes nebude o tom, jak jsem pomalá. To už přece dávno víš.
Dlouho jsem si lámala hlavu nad několika tématy. Dokonce jsem ti chtěla vyprávět i něco veselého. Ale nejde to. Znovu jsem si zaplevelila hlavu a nemůžu se toho zbavit. Potřebuji dobrého a trpělivého posluchače, abych se mohla vypovídat. Nikoho lepšího neznám.
Budu ti vyprávět o tom, co mi v hlavě uvízlo. Nebude to vůbec jednoduché. A já jen doufám, že budu dostatečně přesná a srozumitelná. Tak poslouchej!
Před několika dny se objevil kamarád a ptal se mě, jestli se chci naštvat. Odpověděla jsem otázkou. Ptala jsem se, co kdo provedl a vyzvala ho, ať povídá. Mluvil o jednom videu, které objevil na sociálních sítích. Jak je nechutné.
Mně samotné stačil jen kratičký úvod. Měl pravdu. Naštvalo. Zprvu jsem si říkala, jak je to možné, že někdo může na druhé lidi neustále házet nějakou špínu a lži. Zároveň jsem si kladla otázku, kde se něco podobného v nás, lidech, bere.
Myslím, že něco takového dokáže jen člověk nešťastný. A možná ani netuší, že svou negativitou ubližuje především sám sobě. Vypovídá to o něm samém. A to i přesto, že poškozuje jméno nějaké organizace.
Byla jsem v šoku. To přiznávám. Ale moje emoce brzy opadly. Měla jsem toho plnou hlavu, ale nehledala jsem odpověď na otázku, jak je to možné.
Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli existuje nějaká možnost obrany. A vzpomněla jsem si na nedávno zveřejněný případ bývalé pečovatelky jednoho sociálního zařízení. Šířila nepravdivé informace. A zmíněná organizace na ni nakonec podala trestní oznámení.
Touto cestou dosáhne jistě i jednotlivec očištění dobrého jména. Ale to už nikoho nezajímá. Příběhy poškozených pověstí si žijí dávno vlastním životem.
Tak trochu vím, o čem píšu. Nemělo to dohru u soudu. Ale pravda a objektivita nikoho nezajímaly.
Před několika lety proběhla minimálně jedna reportáž nejmenované soukromé televize přímo z našeho domu. Bývalá obyvatelka si stěžovala, že má být vystěhována na ulici. V jejím tvrzení jí dokonce podpořil i soused. Byla to lež. Ale názor druhé strany nikoho nezajímal.
Bydlím tady patnáct let, ale nikdy se nic podobného nestalo. Je pravda, že mnoho lidí muselo opustit svůj byt a přestěhovat se do pobytového zařízení. A to z důvodu potřeby celodenní péče. Nikdo z nich neskončil na ulici. O opaku jsem nepřesvědčila ani kamaráda. Věřil tomu, co viděl. Bylo mi to tehdy moc líto.
Připadá mi, že se poslední dobou nedočká nápravy ani ten jednotlivec. Jak by asi dopadly nějaké organizace. Toť otázka. Mám pocit, že se taháme o slovíčka a paragrafy. Pravděpodobně jsme rezignovali na pojmenování pravdy a lži. A to je chyba. Jako by měla lež větší sílu. Ale to jsem já.
Něco ti povím, kamaráde! Ještě chviličku poslouchej!
Já tu bývalou obyvatelku z televizní reportáže znám. I autorku videa. Sama bych nikdy neplýtvala energií na vytváření lží. Kdyby se mi tu nelíbilo, dávno tu nejsem. Oproti minulosti má i člověk s handicapem velký výběr. A to je skvělé!
Ale pro dnešek už by to stačilo, nemyslíš?
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Vladimíra Frančáková
Náš zákazník, náš pán
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.
Vladimíra Frančáková
Jiskřička
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.
Vladimíra Frančáková
Jen poděkování
Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.
Vladimíra Frančáková
Dohled
Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.
Vladimíra Frančáková
Hysterie
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.
Vladimíra Frančáková
Nepřenosná zkušenost
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.
Vladimíra Frančáková
V kruhu
Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.
Vladimíra Frančáková
Podivný prosinec
Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.
Vladimíra Frančáková
Spěch
Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.
Vladimíra Frančáková
Moje hranice
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.
Vladimíra Frančáková
Jedna slza
Deníčku můj, kdybys jen věděl... Já myslím, že už pro tu první větu a pomyslné tři tečky je jasné, že ti budu mít znovu co vyprávět. Mohla bych si vybírat. Dnes už asi nic nového.
Vladimíra Frančáková
Okolnosti
Deníčku můj, kdybys jen věděl, jak jsem ráda, že tě mám. Komu se to podaří, aby měl takového kamaráda a důvěrníka jako já. Můžu ti všechno říct a ty to nikomu nepovíš.
Vladimíra Frančáková
Barevný svět
Deníčku můj, jsem doma sama. Nikoho nečekám. Nikdo a nic na mě nemluví. Mám klid a čas na to, abych ti začala po delší odmlce znovu vyprávět. Nazrála i doba. Už se mi po tobě stýská. Nemůžu se dočkat.
Vladimíra Frančáková
Záchrana
Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.
Vladimíra Frančáková
Smutek
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. I když je mi jasné, že to tak mohlo i vypadat. Vždyť jsem se ti znovu tak dlouho neozvala. A to ti stále říkám, jak ráda ti vyprávím.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 17,33
- Průměrná čtenost 215x