Záchrana

19. 06. 2021 21:30:00
Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.

Vždy je to o tom, jak začít. Hlavou proudí mnoho slov a vět, ale stále mám pocit, že to není ono. Nebudu si s tím lámat hlavu. Nějak to dopadne.

Možná budeme výsledkem mého snažení překvapeni oba. Já i ty. Mám ti opravdu o čem vyprávět.

Jen se nechám pomalu unášet slovy a větami, které prsty přenesou na pomyslný papír. Tak poslouchej!

Už více než rok žije celý svět v takové podivné době. V době covidové. Ta podivná doba neminula ani mě. Však jsem ti o tom sama několikrát vyprávěla. Jak se cítím. Co se mi honí hlavou. Nebylo vždycky zrovna dvakrát veselo. Ale o tom ten život je.

Ani zdaleka ještě není vyhráno. A dlouho nebude. Nemaluji si svět na růžovo. Jsem člověk realista.

Ale něco ti povím. Vypadá to, že se i ten můj svět bude pomalu otvírat a vrátí se do jakéhosi normálu. Doufám, že to tak nějaký čas zůstane. Ale jsem si zároveň dobře vědoma, že se vše může změnit.

I já v tom svém mikrosvětě potřebuji žít a potkávat lidi. Sama jsem pro to udělala maximum. Nechala jsem se očkovat. Víc už udělat nemůžu.

Mnohokrát jsem se ti zmiňovala, jak mi ten čas rychle letí. Je to tak stále. nic se nezměnilo. A jiné už to opravdu nebude.

Nedávno jsem se musela pousmát, když jsem si uvědomila, jak dlouho už jsem jen mezi čtyřmi stěnami. Došlo mi, jak je to s tím časem. Nejen že ubíhá rychle, ale on doslova pádí. Je hoden svého rčení. On je opravdu běžec dlouhým krokem.

Moje samota byla dlouhá. Do dvou let mi chybí šest měsíců. Nestěžuji si. Jen mě to udivilo. I když mi nebylo stále jen veselo, tak jsem na sebe hrdá. To těžké období jsem zvládla. Kdyby mi nebylo někdy smutno, tak snad ani nejsem člověkem. Myslím, že se nemám za co stydět.

Nebyla jsem bez kontaktu s lidmi. Ve větší míře jsem však potkávala jen pomocníky. Naše pečovatele. Lidí pouze k setkání a sdílení bylo za tu dobu velmi málo. Přinesla to doba sama.

Ale abych se dostala k tomu, proč ti to vlastně celé vyprávím. Dovedu si představit, jak jsi zvědavý. Tak ještě chvilku poslouchej! Moc ráda ti to dopovím.

Upřímně, považuji za malý zázrak, že jsem se v tak dlouhé samotě neztratila a tzv. „nezbláznila“...

Hodně jsem o tom přemýšlela. A když jsem našla možný důvod své spokojenosti, vyvolal lehký úsměv na tváři.

Zachránily mě dvě věci. Přesněji řečeno dary. Jsem si tím jista. Humor a říše fantazie. Vysvětlím.

Dokážu se s humorem sobě vlastním podívat nejen na sebe, ale i na svět kolem. Je to velmi osvobozující.

A do světa různých příběhů se nechám vtáhnout velmi snadno. A rychle. Jak filmových a seriálových, tak i těch knižních, samozřejmě. Nechám se tím zcela ovládnout.

V hlavě se mi odvíjí mnoho živých barevných obrazů. Krásně si tím čistím hlavu. Dokonce se často sama přistihnu, jak se snažím ve své nedočkavosti posunout děj. A to jen proto, abych se co nejdříve dozvěděla, jak to celé dopadne. A to velmi dobře vím, že něco podobného není možné. Aspoň vidíš, jak to se mnou je. Ale nemysli si. I já mám dny, kdy to nejde tak snadno. Případně vůbec. Ale i to k životu patří.

Ještě před časem bych se všemu zasmála. S velkou chutí. Říkala bych si, jak je to nesmyslné a hloupé. Vše jsem měla pochopit až v této době. Tyto dva dary jsem dostala právě proto, že je moje situace taková, jaká je. Měla bych za ně tedy nejen děkovat, ale také je rozvíjet.

Ale že to dnešní snažení nedopadlo tak špatně, co říkáš, kamaráde? Aspoň doufám!

Autor: Vladimíra Frančáková | sobota 19.6.2021 21:30 | karma článku: 10.35 | přečteno: 237x

Další články blogera

Vladimíra Frančáková

Nerudná baba

Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.

12.2.2024 v 17:00 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 410 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Trampoty

Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.

14.1.2024 v 18:00 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 168 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Právo na existenci

Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.

1.12.2023 v 18:00 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 201 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Signál

Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.

26.10.2023 v 13:00 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 181 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 247 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 54 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 212

Žiju v Novém Boru na Českolipsku, městě s bohatou sklářskou tradicí. Bydlím v nájemním bytě. V domě s pečovatelskou službou. Jsem tu maximálně spokojená. Mám ráda společnost i samotu. Nedovedu si představit život bez možnosti setkávání se s lidmi. Ale aby vše „fungovalo“ tak, jak má, je k tomu nezbytná i ta samota. Mou velkou láskou je literatura . K odpočinku patří i hudba. Pasivně, samozřejmě. Mám ráda smích. A humor vůbec. Obojí ke mně patří. Humor sám je pro mě důležitým kořením života.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...