Spěch
A to ani nemluvím o tom, jaký je ten „můj“ čas. Poslední dobou mám pocit, že je stále rychlejší. Bohužel. nevím, čím to je. Možná i tím, že stárnu...
Ale je fakt, že pokud si právě tohle uvědomím, je to pro mě určitý signál. Signál k tomu, abych ti znovu vyprávěla. Protože už nastal čas. A já opětovně cítím, jak moc mi chybíš. Jako každý dobrý přítel. A tím ty už přece dávno jsi.
Tentokrát jsem pro tebe měla vyprávění vymyšlené. Stačilo ho jen vysypat na ten pomyslný papír.
Rozhodla jsem se docela jinak. Znovu mě zlobí prsty. Jsou mnohem pomalejší než myšlenky. Proto jsem usoudila, že se nechám překvapit, co slina na jazyk přinese. Uvidím, kam se budou ubírat právě ty myšlenky. Jak se s tím vypořádají neposlušné prsty.
Dnes budeme zvědaví a nedočkaví dva. Tak mi drž palce a dobře poslouchej!
Není to tak dávno, co jsem měla domluvené setkání na určitou hodinu. Moc dobře jsem věděla, co pro jeho zdar musím udělat. Brzy vstát. A to se i podařilo. Brzy vstát, aby bylo vše tak, jak má být.
Jsem na časné vstávání zvyklá. Chtěla jsem být hotová včas. Chtít můžu. Otázka je, jestli se tak opravdu stane.
S každou nově ohlášenou celou hodinou jsem měla pocit, že čas běží stále rychleji. O to víc jsem spěchala.
Ovšem není spěch jako spěch. V mém případě to není o tom, jak zdravý člověk zaspí a dokáže v pěti minutách vypadnout z domu.
V mém případě je to jen o mé hlavě. Stále dokola jsem si v onen den opakovala, jak spěchám a nestíhám...
Jak se čas postupně krátil, o to bylo vše naléhavější. Hlas se ozýval stále silněji. A právě před několika dny jsem takto stresovala sama sebe. Čím blíže byla domluvená hodina a tím pádem i samotné setkání, měla jsem pocit, že ten zpropadený čas běží stále rychleji.
Někdy se mi dokonce zdá, že ty pomyslné hodinové ručičky posouvám dopředu sama. Svými myšlenkami. Netrpělivostí.
Dovedu si představit, co se ti teď asi honí hlavou...
Samozřejmě, že ti objasním, proč ti to vlastně vyprávím. Tak ještě chvilku poslouchej!
Podobná situace není neobvyklá. Právě naopak. Je téměř každodenní. Nechodím. Nevidím. Stárnu. Ubývají mi síly. A když nejvíc spěchám, tak se do všeho mnohem víc zamotám. Sama si vše ještě zkomplikuji. Něco důležitého hledám. Začnu zmatkovat při oblékání. To je: dlouho hledám, jak si vše správně obléct, i tak obléknu něco špatně... Ale třeba budu mít jednou kapičku štěstí... Kdo ví.
Nejhůře se oblékají ponožky... Jedna občas i patou nahoru.
A nedávno jsem trpěla stejnými pocity a hlavou běhaly stejné věty. Dokonce jsem se dostala do fáze, kdy jsem se na sebe už zlobila.
Najednou jsem se zastavila a začala jsem se smát. Uvědomila jsem si, že jsem na tom stejně jako malé dítě. I ono prožívá stejné pocity. Potíže. Jen je v tom jeden podstatný rozdíl. Dítě se to vše postupně učí. Narozdíl ode mne. Já už to dávno umím. Jen bylo třeba najít jiný systém.
Každým vyprávěním si uvědomím nepatrný detail. A nejinak je tomu i dnes.
Tím svým spěchem nikdy nic neuspíším. Právě naopak. Ale důležitý je výsledek. A to ten, kolik toho sama ještě zvládnu. A bez jakýchkoli karambolů. A je jedno za jakou dobu.
I tentokrát to, pochopitelně, dobře dopadlo. Všechno jsem nakonec zvládla. Jako vždy. A to je skvělé.
Děkuji za trpělivost a těším se na tebe znovu někdy příště, kamaráde!
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Polská romantika na palubě letadla. Pilot požádal letušku o ruku
O pořádnou dávku romantiky se postaral polský pilot, který požádal o ruku svou přítelkyni letušku...
Desítky miliard dolarů pro Ukrajinu a zákaz TikToku. Biden to podepsal
Aktualizujeme Ve středu podepsal americký prezident Joe Biden po několikaměsíčním schvalování v Kongresu zákon...
Policie zadržela mladíka, který v tachovské škole vyhrožoval blízkým spolužačky
Policisté v úterý zadrželi ve škole v Tachově mladíka, který nožem vyhrožoval zabitím. Při...
Izrael pokročil v přípravě akce v Rafáhu, civilisty ochrání, uvedl mluvčí vlády
Izrael pokročil v přípravách pozemní operace namířené proti palestinskému hnutí Hamás v Rafáhu na...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x