Osamělost?

18. 08. 2019 0:00:00
Deníčku můj, přiznám se, že jsem ti původně chtěla vyprávět o tom, jakým způsobem rozeznávám lidi. Měla jsem totiž pocit, že jsem ten příhodný moment už propásla. Důvod je jasný. Jsem přece nevidomá.

Ale nakonec jsem se rozhodla, že ti budu vyprávět o něčem, co v sobě nosím necelé dva měsíce. O pocitu osamělosti. Trochu mě to děsí. Jsi první, komu to budu vyprávět. Vlastně ani nikdo jiný není. Jsi dobrý posluchač. Možná ani netušíš, jak moc mi pomáháš. Nebudeš se na mě zlobit? Doufám, že ne. Tak poslouchej!

Od počátku své samostatnosti jsem potkávala mnoho lidí. K pomoci i vzájemnému sdílení. Lidé opravdu různí. Přátelé, kamarádi, známí. Není to tak dávno. Proto si vše pamatuji, tak dobře. Z okruhu kamarádů, přátel a známých bylo lidí podstatně více. Právě tento pocit jsem měla dost dlouho. Chlubila jsem se tím. Ale už delší dobu se mi zdá, že se ta pomyslná karta obrací. Tím neříkám, že ke mně chodí už jen ti, kteří téměř každodenně pomáhají. To vůbec ne. Stále jsou i ti, kteří chodí z vlastního rozhodnutí a velmi rádi. Vždy se na setkání s nimi těším. Ale... Dají se spočítat na prstech jedné ruky.

První záblesky uvědomění si vlastní skutečnosti se objevily na přelomu kalendářního roku. Vyděsilo mě to. Ovládl mě smutek. Vlastní realitu jsem si uvědomila teprve nedávno. Letošní léto.

Ptáš se, jak se cítím? Ráda ti to prozradím. Je to něco podobného jako pláč. Pláču ve svém nitru. Nikdo to na mě nepozná. Jsi jediný, kdo o tom ví. Ale něco ti prozradím. Poslouchej!

Víš, já už jsem pocit osamělosti zažila. Nebylo to nic příjemného. Trvalo to několik let. V kratších, či delších intervalech. Tehdy jsem s tím nemohla nic dělat. Jen zachovat zdánlivý klid. Nenapadlo mě, že by se něco podobného mohlo opakovat. A možná proto mě to tak vyděsilo. Ale dnes je situace naprosto odlišná. V čem? Tu svou osamělost mám plně ve svých rukou. Ten čas a prostor, který mám, je jen můj. Mohu si s ním dělat, co chci. S prostorem i časem. Mohu se nořit do dalších filmových a knižních příběhů. Nechat se unášet vlastní fantazií. Objevovat pro sebe další možnosti a světy. A to je veliký dar. Rozumíš mi? Já myslím, že ano. Mám v sobě stále tu duši dítěte.

Zatím je mi z toho smutno. A trochu to i bolí. Na něco podobného už dávno nejsem zvyklá. Ale taková je moje realita.

Mám velké štěstí, že jsi tak trpělivý posluchač. Proč? Mohu ti všechno bez obav říci. Mnoho si uvědomím. A jinak tomu není ani tentokrát. Pochopila jsem, že to mohu vzít jako výzvu. Výzvu na cestu k vnitřní svobodě. Objevit svůj malý, ale pestrý svět. Děkuji ti, kamaráde!

Autor: Vladimíra Frančáková | neděle 18.8.2019 0:00 | karma článku: 12.67 | přečteno: 209x

Další články blogera

Vladimíra Frančáková

Provokace? Určitě ne

Milý deníčku, možná ani netušíš, jakou mám radost, že jsem našla tak dobrého kamaráda. Důvěrníka. Přítele. Ptáš se, kdo to je? A ty to nevíš? Překvapuješ. Přece ty sám.

9.9.2019 v 0:00 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 162 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

O hledání a nalezení

Deníčku můj, tak ráda bych ti věnovala mnohem více svého času. Věř si tomu nebo ne. Zatím jsem ve svých vyprávěních nepravidelná. A možná i chaotická. Z tolik slibovaného humoru jsi toho také mnoho neslyšel.

31.7.2019 v 0:00 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 100 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

O domě a sebestřednosti(domnělé)

Deníčku můj, znovu na tebe myslím několik dní. Lámala jsem si hlavu nad tím, co budu vyprávět dnes. V hlavě jsem měla znovu několik variant. Budu ti tentokrát vyprávět tak trochu o tomto domě a jiných věcech...

11.7.2019 v 0:00 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 114 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Novacek

Černočerná tma

Tuto sobotu jsem strávila na venkově. Po hrozně dlouhé době. A cestou do Prahy jsem si uvědomila, o co nás velkoměsto okrádá - o tmu.

23.9.2019 v 12:28 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jakub Špičák

Můj souboj s kávou: Zkřížení mečů

Poslední kávu jsem měl v neděli ráno. První den nebyl nijak výjimečný. Tedy ne že bych neměl na krásně voňavé, hebké espresso chuť, tu mám i teď, když to píšu, ale cítil jsem se normálně.

21.9.2019 v 9:15 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jana Aulehlová

S bandaskou okolo krku

„Zastrč kliku dovnitř a rychle toč, ať naskočí motor!“ Blaf, blaf. Klika vylétne a praští mě. „Holka, to musíš pořádně, tak ještě jednou!“

21.9.2019 v 9:10 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 244 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Je starosta,který zakáže napustit bazén klimatický komunista....?

Změna klimatických podmínek na zemi již dnes přináší nové životní situace. Na jedné straně jsou hlasy,které volají po tom, aby se lidé dobrovolně uskromnili a změnili dnešní pro klima zničující konzumní styl života.Dokážeme to?

21.9.2019 v 7:16 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 515 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Občerstvení pro mé nitro

Augustin patří mezi nejvýznamnější postavy křesťanské historie. Jeho matka Monika byla křesťanka, otec Patricius pohan. Maminka se z něj pokusila vychovat křesťana, ale mladý Augustin se nakonec vydal jinou cestou.

20.9.2019 v 20:10 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 151 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 9.42 Průměrná čtenost 186

Žiju v Novém Boru na Českolipsku, městě s bohatou sklářskou tradicí. Bydlím v nájemním bytě. V domě s pečovatelskou službou. Jsem tu maximálně spokojená. Mám ráda společnost i samotu. Nedovedu si představit život bez možnosti setkávání se s lidmi. Ale aby vše „fungovalo“ tak, jak má, je k tomu nezbytná i ta samota. Mou velkou láskou je literatura . K odpočinku patří i hudba. Pasivně, samozřejmě. Mám ráda smích. A humor vůbec. Obojí ke mně patří. Humor sám je pro mě důležitým kořením života.

Najdete na iDNES.cz