Provokace? Určitě ne

9. 09. 2019 0:00:00
Milý deníčku, možná ani netušíš, jakou mám radost, že jsem našla tak dobrého kamaráda. Důvěrníka. Přítele. Ptáš se, kdo to je? A ty to nevíš? Překvapuješ. Přece ty sám.

Vzpomínáš si ještě o čem jsem ti vyprávěla posledně? Jsem si jista, že ano. A tak trochu se k tomu ještě jednou vrátím. Vrátím se k tomu, co pocitu osamělosti předcházelo. A to jsem ti původně chtěla vyprávět o něčem jiném. Nebudeš se na mě zlobit? Doufám, že ne. Tak poslouchej!

Poslední dobou se mi stává docela často, že objevuji objevené. Tedy to, co o sobě už dávno vím. Kladu si proto otázku, proč to tak je. Odpověď na ni jsem ještě nenašla. Ale jsem si jista, že když ti to povím, mnohé si ujasním.

Momentálně mám pocit, že se v mém životě mnohé opakuje. Je tu něco známého. Je to takový podivný kruh. Uvědomuji si známé. Ale možná konečně nastal ten správný čas uvědomit si a pochopit právě tyto maličkosti. Proč? Nevím. Ale poslouchej dál.

Na počátku léta jsem si uvědomila, že jsem takový docela zvláštní solitér. Přišlo to nečekaně. Ve velké skupině lidí. Překvapilo mě to. A to i přesto, že to o sobě už dávno vím. Dávno? Nějaký čas určitě. A o čem to vlastně mluvím?

Nejsem nijak výjimečná. Ale přesto ve skupině lidí vyčnívám. Zvláštním způsobem. Jdu proti proudu. Ač nechodím, jsem osamělým běžcem.

Nevím, proč to ty sudičky vložily do kolébky zrovna mně.

Měla jsem s tím problém od dětství. A táhne se to se mnou dodnes. Něco podobného jako kukačka nebo bílá vrána. Prostě někdo, kdo působí rušivě. Všude tam, kde jsem byla nebo dosud jsem součástí celku, jsem takto vnímána. Zdá se ti, že něco podobného není možné? Ale ano. Vycítím to. A nemýlím se. Bohužel. V rodině, škole a dnes i církevním společenství.

A asi právě proto stále přitahuji jednotlivce, kteří mají potřebu mě klepnout přes prsty. Umravnit mě. Vychovat. Zaškatulkovat. O to víc pak zvedám hlavu. Stávám se tím pomyslným červeným hadrem. Mám k tomu důvod.

Škatulkování a vychovávání nemám ráda. A na výchovu už jsem přece jen poněkud stará. Budu se tomu bránit vždycky. Důvod? Ten mám. Ve svém životním prostoru si potřebuji jeho hranice hledat sama. Rozumíš mi? Jsem přesvědčena, že ano. Právě pro to, že jsem ti už tolikrát vyprávěla. Už mě znáš. Nemůžu tě překvapit. Sebe ano. Ale tebe ne.

Vzpomínám si, jak mi při hledání hranic v prostoru a životě pomohli přátelé, kteří upozornili, že jsem něco přehnala. Pamatuji se, jak se mi to nelíbilo. Ale velmi rychle jsem pochopila, že mají pravdu.

Svým způsobem vyčnívám i v tomto domě. A na základě tohoto zjištění ti vlastně dnes vše vyprávím. I zde jsem součástí celku. Ale je to jiné. V čem? Hned ti to prozradím. Vydrž! zde musím dodržovat určitá pravidla. Ale rozhoduji se o všem sama. I o tom, s kým se budu potkávat a bavit. Mohu zde naprosto svobodně dýchat.

Jak jsem ti dnes vyprávěla, pochopila jsem... Je to můj povahový rys. Patří to ke mně. Není to o tom, že bych se chtěla nad někoho povyšovat. Prozradím ti, co bych se chtěla naučit. Ale nevím, jestli to zvládnu. Zatím si nejsem jista. Nevnímat to, jak mě samotnou vnímá okolí. Získat ten potřebný nadhled... Chápeš? Tak mi drž palce, prosím.

Pro dnešek jsem na konci svého vyprávění a doufám, že jsem se příliš neopakovala. A kdyby přece jen, tak je to jedno. Píšu to tobě, deníčku.

Autor: Vladimíra Frančáková | pondělí 9.9.2019 0:00 | karma článku: 7.55 | přečteno: 162x

Další články blogera

Vladimíra Frančáková

Osamělost?

Deníčku můj, přiznám se, že jsem ti původně chtěla vyprávět o tom, jakým způsobem rozeznávám lidi. Měla jsem totiž pocit, že jsem ten příhodný moment už propásla. Důvod je jasný. Jsem přece nevidomá.

18.8.2019 v 0:00 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 209 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

O hledání a nalezení

Deníčku můj, tak ráda bych ti věnovala mnohem více svého času. Věř si tomu nebo ne. Zatím jsem ve svých vyprávěních nepravidelná. A možná i chaotická. Z tolik slibovaného humoru jsi toho také mnoho neslyšel.

31.7.2019 v 0:00 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 100 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

O domě a sebestřednosti(domnělé)

Deníčku můj, znovu na tebe myslím několik dní. Lámala jsem si hlavu nad tím, co budu vyprávět dnes. V hlavě jsem měla znovu několik variant. Budu ti tentokrát vyprávět tak trochu o tomto domě a jiných věcech...

11.7.2019 v 0:00 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 114 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Novacek

Černočerná tma

Tuto sobotu jsem strávila na venkově. Po hrozně dlouhé době. A cestou do Prahy jsem si uvědomila, o co nás velkoměsto okrádá - o tmu.

23.9.2019 v 12:28 | Karma článku: 8.75 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jakub Špičák

Můj souboj s kávou: Zkřížení mečů

Poslední kávu jsem měl v neděli ráno. První den nebyl nijak výjimečný. Tedy ne že bych neměl na krásně voňavé, hebké espresso chuť, tu mám i teď, když to píšu, ale cítil jsem se normálně.

21.9.2019 v 9:15 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jana Aulehlová

S bandaskou okolo krku

„Zastrč kliku dovnitř a rychle toč, ať naskočí motor!“ Blaf, blaf. Klika vylétne a praští mě. „Holka, to musíš pořádně, tak ještě jednou!“

21.9.2019 v 9:10 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 244 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Je starosta,který zakáže napustit bazén klimatický komunista....?

Změna klimatických podmínek na zemi již dnes přináší nové životní situace. Na jedné straně jsou hlasy,které volají po tom, aby se lidé dobrovolně uskromnili a změnili dnešní pro klima zničující konzumní styl života.Dokážeme to?

21.9.2019 v 7:16 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 515 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Občerstvení pro mé nitro

Augustin patří mezi nejvýznamnější postavy křesťanské historie. Jeho matka Monika byla křesťanka, otec Patricius pohan. Maminka se z něj pokusila vychovat křesťana, ale mladý Augustin se nakonec vydal jinou cestou.

20.9.2019 v 20:10 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 151 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 9.42 Průměrná čtenost 186

Žiju v Novém Boru na Českolipsku, městě s bohatou sklářskou tradicí. Bydlím v nájemním bytě. V domě s pečovatelskou službou. Jsem tu maximálně spokojená. Mám ráda společnost i samotu. Nedovedu si představit život bez možnosti setkávání se s lidmi. Ale aby vše „fungovalo“ tak, jak má, je k tomu nezbytná i ta samota. Mou velkou láskou je literatura . K odpočinku patří i hudba. Pasivně, samozřejmě. Mám ráda smích. A humor vůbec. Obojí ke mně patří. Humor sám je pro mě důležitým kořením života.

Najdete na iDNES.cz