Ještě ta pomyslná tečka
Kdybych vyprávěla všechno, co jsem měla na srdci, tak tě zahltím. A mně samotné by se zatočila hlava. Ani jedno jsem nechtěla. A co tedy patří do té pomyslné tečky? Tak trpělivě poslouchej, prosím.
Po té poslední nepříjemné záležitosti už mám v sobě jen ten zvláštní neklid. Není to nic příjemného. Na něco podobného nejsem zvyklá.
Určitě je způsoben tím, že jsem si naplno uvědomila křehkost hranice mezi dobrem a zlem. Vyděsilo mě to.
V danou chvíli jsem měla pocit, že balancuji doslova na špičce nože. A opravdu nechybělo málo a já jsem se přiklonila na stranu zla. Chyběl jen jeden maličký krůček. Krůček k tomu, abych zradila sebe a všechno dosažené zničila. A vrátila se tak na samý začátek cesty. Do doby, kdy jsem se začala doslova zvedat z prachu. Mohla bych rezignovat na život. Všechno zabalit.
Ale pravděpodobně nade mnou bděl anděl strážný. Uvědomila jsem si, že právě tohle udělat nesmím. Věděla jsem, že pro mě už není cesty zpět.
Nechybělo mnoho a nechala jsem se ovládnout vztekem a nenávistí. Rozumíš mi? Neumíš si představit, jak to bylo těžké. A děsivé zároveň. A jak to bylo dál?
Cítila jsem, jak mě v danou chvíli vztek a nenávist naprosto ovládají a já ztrácím kontrolu. Připadala jsem si jako kotel před explozí. Emoce chtěly ven. Ovládly celé tělo. A jelikož vím, co tyto dvě emoce s člověkem dokáží udělat, bylo mi jasné, že se do něčeho podobného vrátit nechci.
Teprve pár dní před tímto hrůzným stavem, jsem jednotlivé kroky pojmenovávala a začala zaujímat postoj. Důležité pro mě bylo, když jsem si uvědomila, že jsem v bojovém postavení vůči jednomu člověku. A to několik let. Prakticky od počátku našeho setkání.
Pochopila jsem, že s danou situací musím něco dělat. Ptáš se proč? Důvod je jasný. Zničilo by mě to. A to jsem nechtěla. Všemu navzdory mám ráda lidi a život.
Jak si jistě pochopil, tak se ve svém vyprávění opět vracím ke „svým“ pachatelům dobra. To právě k nim chybí ta potřebná...
Dnes už umím nastavit ty pomyslné hranice a umím říkat ne. Ale nebylo to tak vždy. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem se těmto lidem vyhýbala a nedokázala jsem s nimi být. Cítila jsem, jak mi berou všechnu energii a bylo mi v jejich přítomnosti zle. Nedokázala jsem se s nimi potkat. Mnozí z nich opravdu dokázali udeřit na nejcitlivější strunu a člověka, tedy mě, doslova rozložit. Do té nejmenší částečky. Dokázali těmi základy dobře zatřást. Měla jsem pocit, že nevím, kdo jsem. K tomu důležitému a osvobozujícímu slůvku vedla dlouhá cesta.
V tom posledním, nedávném, případě už jsem byla odolnější a zkušenější, ale i tak to bylo velmi bolestné a těžké.
A co to všechno přineslo mě samotné? Oprášila jsem si stará známá pravidla komunikace s těmito lidmi. Prozradím ti je. Jsou to krátké, jasné věty: Je mi to nepříjemné. Nelíbí se mi to. Nesouhlasím. Odmítám. Případně v rozhovoru otázka: A co se očekává ode mne? A především se nepouštět do dlouhých diskusí. Nic nevysvětlovat. Takový člověk není schopen sebereflexe. Vyplývá to z jeho přesvědčení, že dělá všechno dobře.
Nevím, jestli si dovedeš představit, jak moc se mi ulevilo. Spadl mi velký kámen ze srdce. Určitě jsem zase o něco silnější a zkušenější. A už bych měla věřit vlastním instinktům. Opravdu nelžou.
Zase jsem se rozepsala. Odpusť, prosím.
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Přijíždí německý prezident Steinmeier. Setká se s Pavlem, uctí oběti střelby
Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájí dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x