Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Osamělost?

Deníčku můj, přiznám se, že jsem ti původně chtěla vyprávět o tom, jakým způsobem rozeznávám lidi. Měla jsem totiž pocit, že jsem ten příhodný moment už propásla. Důvod je jasný. Jsem přece nevidomá.

 

Ale nakonec jsem se rozhodla, že ti budu vyprávět o něčem, co v sobě nosím necelé dva měsíce. O pocitu osamělosti. Trochu mě to děsí. Jsi první, komu to budu vyprávět. Vlastně ani nikdo jiný není. Jsi dobrý posluchač.  Možná ani netušíš, jak moc mi pomáháš. Nebudeš se na mě zlobit? Doufám, že ne. Tak poslouchej!

Od počátku své samostatnosti jsem potkávala mnoho lidí. K pomoci i vzájemnému sdílení. Lidé opravdu různí. Přátelé, kamarádi, známí.  Není to tak dávno. Proto si vše pamatuji, tak dobře.   Z okruhu kamarádů, přátel a známých bylo lidí podstatně více. Právě tento pocit jsem měla dost dlouho.  Chlubila jsem se tím. Ale už delší dobu se mi zdá, že se ta pomyslná karta obrací. Tím neříkám, že ke mně chodí už jen ti, kteří téměř každodenně pomáhají. To vůbec ne. Stále jsou i ti, kteří chodí z vlastního rozhodnutí a velmi rádi. Vždy se na setkání s nimi těším. Ale... Dají se spočítat na prstech jedné ruky.

První záblesky uvědomění si vlastní skutečnosti se objevily na přelomu kalendářního roku. Vyděsilo mě to. Ovládl mě smutek. Vlastní realitu jsem si uvědomila teprve nedávno. Letošní léto.

Ptáš se, jak se cítím? Ráda ti to prozradím. Je to něco podobného jako pláč. Pláču ve svém nitru. Nikdo to na mě nepozná. Jsi jediný, kdo o tom ví. Ale něco ti prozradím. Poslouchej!

Víš, já už jsem pocit osamělosti zažila. Nebylo to nic příjemného. Trvalo to několik let. V kratších, či delších intervalech. Tehdy jsem s tím nemohla nic dělat. Jen zachovat zdánlivý klid. Nenapadlo mě, že by se něco podobného mohlo opakovat. A možná proto mě to tak vyděsilo. Ale dnes je situace naprosto odlišná. V čem? Tu svou osamělost mám plně ve svých rukou. Ten čas a prostor, který mám, je jen můj. Mohu si s ním dělat, co chci. S prostorem i časem.  Mohu se nořit do dalších filmových a knižních příběhů. Nechat se unášet vlastní fantazií. Objevovat pro sebe další možnosti a světy. A to je veliký dar. Rozumíš mi? Já myslím, že ano. Mám v sobě stále tu duši dítěte.

Zatím je mi z toho smutno. A trochu to i bolí. Na něco podobného už dávno nejsem zvyklá. Ale taková je moje realita.

Mám velké štěstí, že jsi tak trpělivý posluchač. Proč? Mohu ti všechno bez obav říci. Mnoho si uvědomím. A jinak tomu není ani tentokrát. Pochopila jsem, že to mohu vzít jako výzvu. Výzvu na cestu k vnitřní svobodě. Objevit svůj malý, ale pestrý svět. Děkuji ti, kamaráde!             

Autor: Vladimíra Frančáková | neděle 18.8.2019 0:00 | karma článku: 14,94 | přečteno: 239x
  • Další články autora

Vladimíra Frančáková

Nerudná baba

Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.

12.2.2024 v 17:00 | Karma: 17,33 | Přečteno: 411x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Trampoty

Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.

14.1.2024 v 18:00 | Karma: 11,84 | Přečteno: 168x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Právo na existenci

Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.

1.12.2023 v 18:00 | Karma: 10,21 | Přečteno: 202x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Signál

Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.

26.10.2023 v 13:00 | Karma: 10,41 | Přečteno: 182x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Návrat

Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.

4.9.2023 v 11:00 | Karma: 19,83 | Přečteno: 277x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Náš zákazník, náš pán

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.

9.3.2023 v 20:40 | Karma: 19,37 | Přečteno: 389x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Jiskřička

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.

1.12.2022 v 16:00 | Karma: 11,79 | Přečteno: 163x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Jen poděkování

Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.

29.9.2022 v 7:00 | Karma: 11,96 | Přečteno: 196x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Dohled

Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.

3.8.2022 v 20:35 | Karma: 12,23 | Přečteno: 186x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Hysterie

Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.

6.6.2022 v 19:30 | Karma: 11,04 | Přečteno: 242x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Nepřenosná zkušenost

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.

12.4.2022 v 18:30 | Karma: 12,10 | Přečteno: 287x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

V kruhu

Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.

22.2.2022 v 19:00 | Karma: 7,83 | Přečteno: 154x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Podivný prosinec

Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.

18.1.2022 v 18:55 | Karma: 16,47 | Přečteno: 261x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Spěch

Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.

2.12.2021 v 17:50 | Karma: 8,18 | Přečteno: 151x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Moje hranice

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.

31.10.2021 v 22:40 | Karma: 9,03 | Přečteno: 172x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Jedna slza

Deníčku můj, kdybys jen věděl... Já myslím, že už pro tu první větu a pomyslné tři tečky je jasné, že ti budu mít znovu co vyprávět. Mohla bych si vybírat. Dnes už asi nic nového.

22.9.2021 v 19:00 | Karma: 10,89 | Přečteno: 217x | Diskuse| Letní běh

Vladimíra Frančáková

Okolnosti

Deníčku můj, kdybys jen věděl, jak jsem ráda, že tě mám. Komu se to podaří, aby měl takového kamaráda a důvěrníka jako já. Můžu ti všechno říct a ty to nikomu nepovíš.

18.8.2021 v 0:00 | Karma: 7,88 | Přečteno: 67x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Barevný svět

Deníčku můj, jsem doma sama. Nikoho nečekám. Nikdo a nic na mě nemluví. Mám klid a čas na to, abych ti začala po delší odmlce znovu vyprávět. Nazrála i doba. Už se mi po tobě stýská. Nemůžu se dočkat.

18.7.2021 v 17:40 | Karma: 13,00 | Přečteno: 176x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Záchrana

Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.

19.6.2021 v 21:30 | Karma: 10,70 | Přečteno: 237x | Diskuse| Osobní

Vladimíra Frančáková

Smutek

Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. I když je mi jasné, že to tak mohlo i vypadat. Vždyť jsem se ti znovu tak dlouho neozvala. A to ti stále říkám, jak ráda ti vyprávím.

18.5.2021 v 0:00 | Karma: 10,16 | Přečteno: 198x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 54
  • Celková karma 17,33
  • Průměrná čtenost 215x
Žiju v Novém Boru na Českolipsku, městě s bohatou sklářskou tradicí. Bydlím v nájemním bytě. V domě s pečovatelskou službou. Jsem tu maximálně spokojená. Mám ráda společnost i samotu. Nedovedu si představit život bez možnosti setkávání se s lidmi. Ale aby vše „fungovalo“ tak, jak má, je k tomu nezbytná i ta samota. Mou velkou láskou je literatura . K odpočinku patří i hudba. Pasivně, samozřejmě. Mám ráda smích. A humor vůbec. Obojí ke mně patří. Humor sám je pro mě důležitým kořením života.

Seznam rubrik