Střípky ze života
Mám toho na srdci mnoho. Jako obvykle. A o čem to dnes bude? Hned se to dozvíš.
Pamatuješ si, jak jsem ti skoro před rokem vyprávěla, jak žiju? Pravda, tehdy to byly jen takové střípky. Spíše náznaky. A dnes bych v tom ráda pokračovala. Přiznávám vliv událostí, které jsem nedávno zaznamenala. Jsem si jista, že tě to bude zajímat. Tak poslouchej!
Už před časem jsem ti vyprávěla, že se ve svém životě neobejdu bez pomoci druhých lidí. Ale i přesto mám svůj život a prostor ve svých rukou. Dokážu si všechno vyřídit a domluvit. Mám dokonalý přehled o tom, co se kolem mne děje. A to i přesto, že nechodím a nevidím. Jsem pánem svého života a prostoru.
A jak jsem si nedávno znovu naplno uvědomila, cítím se v této své samostatnosti velmi dobře. Jako ryba ve vodě. Měla jsem velkou radost. Ata radost byla dokonce tak velká, že jsem vystřihla hlasitou pochvalu sobě samé... Překvapuje tě to? Máš pocit, že se něco podobného nesluší? Já jsem si naopak jista, že je to naprosto v pořádku. Už to totiž neudělá nikdo jiný než já sama. Nikdo jiný není.
A jak ta pomoc profesionálů vlastně funguje? Hned ti to prozradím. Tak vydrž, prosím! Rychleji to neumím. Tak už poslouchej!
Jak už jistě víš, jsou to pečovatelé. Dochází do mého bytu na základě smluvně sjednaných služeb. Jinak by to nebylo možné. Nabídka místní příspěvkové organizace je velmi pestrá. Ve smlouvě je vše podrobně popsáno a mám přehled o tom, kdy se pracovník objeví.
V případě potřeby si mohu domluvit posunutí služby nebo naplánování něčeho mimořádného. Ale minimálně s dvoudenním předstihem. Důvod? No, to je přece jasné. Aby to všechno klaplo. A byly spokojené obě strany. Ale hlavně já.
K té dlouhodobé smlouvě, kde jsou zahrnuty služby, které se pravidelně opakují, si mohu domluvit i profesionální pomoc krátkodobou. Na cokoli. A to třeba jen na jeden den. Bez té smlouvy to opravdu nejde. Rozumíš mi aspoň trošku? Doufám, že ano.
A pokud potřebuji mimořádně opravdu rychlou pomoc v nezvládnutelných situacích, tak i ta je v dosažení. Nikdy nezůstanu bez pomoci. Vždycky se mám na koho obrátit a můžu hledat řešení i věcí neočekávaných.
Není k tomu třeba nic jiného než si o tu pomoc umět říct. Ale něco ti prozradím. O pomoc jsem si říci neuměla. Prakticky jsem to nepotřebovala. Když jsem byla jen vozíčkářka, tak jsem byla hodně samostatná.
Nebylo lehké se naučit a zvyknout si na to, že požádat o pomoc není ostuda...Dnes vše zvládám bez problémů. Požádání o pomoc je pro mne naprosto samozřejmé.
Povinností pečovatele vlastně je plnit mé požadavky. Tedy to, na čem se spolu dohodneme, když vykonává svou práci. Dělá jen to, oč ho požádám. A tak je to správně.
Mou povinností je mu výkon práce umožnit. Nesmím mu bránit. Něco jiného by bylo, kdyby mě pečovatel urážel nebo ponižoval. Případně by nedělal svou práci tak, jak jsme se spolu dohodli. To jsou dva důvody, kdy mohu pečovatele vykázat ze svého bytu. Mám právo si na pracovníka i stěžovat. Nebo případně sám pracovník na mé chování. Vše je pak řešeno individuálním pohovorem s oběma účastníky sporu.
Za těch třináct let jsem ze své strany řešila jen dvě stížnosti. Jednu zrovna před rokem. A jednou si pečovatelka stěžovala na mě. Právem. Hodila jsem jí při úklidu na zem stopku od jablka. Taková jsem já. Byla to moje obrovská chyba. A velká urážka. Pečovatel mi totiž pomáhá s tím, co sama nezvládnu. Ale není moje služka. Ulevilo se mi, když jsem pochopila svůj omyl a moje následná omluva byla přijata.
Tahle práce je velmi náročná. Asi jako každá práce s lidmi. Ale především je společensky a finančně nedoceněná. Ale o tom zas někdy jindy, jo?
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Vladimíra Frančáková
Náš zákazník, náš pán
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Myslím na tebe dlouho. Kdybys jen věděl, jak se stydím. Opravdu. Nedodržela jsem svůj slib. Opět ti budu vyprávět po dlouhé odmlce.
Vladimíra Frančáková
Jiskřička
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.
Vladimíra Frančáková
Jen poděkování
Deníčku můj, věř si tomu nebo ne, ale ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Právě naopak. Myslím na tebe už dlouho. Dokonce se mi po tobě stýská.
Vladimíra Frančáková
Dohled
Deníčku můj, je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Myslím na tebe dost dlouho. Ale se svou pomalostí se nemůžu dostat k tomu, abych ti něco vyprávěla.
Vladimíra Frančáková
Hysterie
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. Právě naopak. Poslední dobou na tebe myslím často. Už několik týdnů. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla být mnohem rychlejší, než tomu bylo před časem.
Vladimíra Frančáková
Nepřenosná zkušenost
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To opravdu nelze. Jen se mi ten čas koulí moc rychle. Nestíhám. Ale to k přibývajícímu věku asi patří.
Vladimíra Frančáková
V kruhu
Deníčku můj, už dlouho vím, že jsi nejen dobrý přítel, ale hlavně posluchač. A z toho důvodu jsem si jista, že si pamatuješ mou nedávnou zmínku o smutku. Ten trvá. Mám ho hluboko uvnitř. A nejen to. Mám v sobě i bolest.
Vladimíra Frančáková
Podivný prosinec
Deníčku můj, myslím, že si tentokrát nedokážeš ani představit, jak jsem šťastná, že ti budu zase něco vyprávět. Chtěla jsem začít mnohem dříve. Vlivem okolností vše dopadlo jinak. Ale podstatné pro mě je, že jsem tu.
Vladimíra Frančáková
Spěch
Deníčku můj, jedno ti povím. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Zanedlouho budeme znovu psát nový letopočet. Připadá mi, jako by se něco podobného odehrálo teprve včera.
Vladimíra Frančáková
Moje hranice
Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Nemusíš se bát. Chybíš mi. Už bych ti ráda znovu něco nového vyprávěla. Ale v hlavě mám momentálně pusto a prázdno.
Vladimíra Frančáková
Jedna slza
Deníčku můj, kdybys jen věděl... Já myslím, že už pro tu první větu a pomyslné tři tečky je jasné, že ti budu mít znovu co vyprávět. Mohla bych si vybírat. Dnes už asi nic nového.
Vladimíra Frančáková
Okolnosti
Deníčku můj, kdybys jen věděl, jak jsem ráda, že tě mám. Komu se to podaří, aby měl takového kamaráda a důvěrníka jako já. Můžu ti všechno říct a ty to nikomu nepovíš.
Vladimíra Frančáková
Barevný svět
Deníčku můj, jsem doma sama. Nikoho nečekám. Nikdo a nic na mě nemluví. Mám klid a čas na to, abych ti začala po delší odmlce znovu vyprávět. Nazrála i doba. Už se mi po tobě stýská. Nemůžu se dočkat.
Vladimíra Frančáková
Záchrana
Deníčku můj, hned na úvod dnešního vyprávění ti musím prozradit jedno malé tajemství. Stýská se mi po tobě. A proto už několik dní usilovně přemýšlím, co bych ti měla vyprávět tentokrát. O nápady nouze není a nikdy nebyla.
Vladimíra Frančáková
Smutek
Deníčku můj, nezapomněla jsem na tebe. I když je mi jasné, že to tak mohlo i vypadat. Vždyť jsem se ti znovu tak dlouho neozvala. A to ti stále říkám, jak ráda ti vyprávím.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 17,33
- Průměrná čtenost 215x