Záchrana
Vždy je to o tom, jak začít. Hlavou proudí mnoho slov a vět, ale stále mám pocit, že to není ono. Nebudu si s tím lámat hlavu. Nějak to dopadne.
Možná budeme výsledkem mého snažení překvapeni oba. Já i ty. Mám ti opravdu o čem vyprávět.
Jen se nechám pomalu unášet slovy a větami, které prsty přenesou na pomyslný papír. Tak poslouchej!
Už více než rok žije celý svět v takové podivné době. V době covidové. Ta podivná doba neminula ani mě. Však jsem ti o tom sama několikrát vyprávěla. Jak se cítím. Co se mi honí hlavou. Nebylo vždycky zrovna dvakrát veselo. Ale o tom ten život je.
Ani zdaleka ještě není vyhráno. A dlouho nebude. Nemaluji si svět na růžovo. Jsem člověk realista.
Ale něco ti povím. Vypadá to, že se i ten můj svět bude pomalu otvírat a vrátí se do jakéhosi normálu. Doufám, že to tak nějaký čas zůstane. Ale jsem si zároveň dobře vědoma, že se vše může změnit.
I já v tom svém mikrosvětě potřebuji žít a potkávat lidi. Sama jsem pro to udělala maximum. Nechala jsem se očkovat. Víc už udělat nemůžu.
Mnohokrát jsem se ti zmiňovala, jak mi ten čas rychle letí. Je to tak stále. nic se nezměnilo. A jiné už to opravdu nebude.
Nedávno jsem se musela pousmát, když jsem si uvědomila, jak dlouho už jsem jen mezi čtyřmi stěnami. Došlo mi, jak je to s tím časem. Nejen že ubíhá rychle, ale on doslova pádí. Je hoden svého rčení. On je opravdu běžec dlouhým krokem.
Moje samota byla dlouhá. Do dvou let mi chybí šest měsíců. Nestěžuji si. Jen mě to udivilo. I když mi nebylo stále jen veselo, tak jsem na sebe hrdá. To těžké období jsem zvládla. Kdyby mi nebylo někdy smutno, tak snad ani nejsem člověkem. Myslím, že se nemám za co stydět.
Nebyla jsem bez kontaktu s lidmi. Ve větší míře jsem však potkávala jen pomocníky. Naše pečovatele. Lidí pouze k setkání a sdílení bylo za tu dobu velmi málo. Přinesla to doba sama.
Ale abych se dostala k tomu, proč ti to vlastně celé vyprávím. Dovedu si představit, jak jsi zvědavý. Tak ještě chvilku poslouchej! Moc ráda ti to dopovím.
Upřímně, považuji za malý zázrak, že jsem se v tak dlouhé samotě neztratila a tzv. „nezbláznila“...
Hodně jsem o tom přemýšlela. A když jsem našla možný důvod své spokojenosti, vyvolal lehký úsměv na tváři.
Zachránily mě dvě věci. Přesněji řečeno dary. Jsem si tím jista. Humor a říše fantazie. Vysvětlím.
Dokážu se s humorem sobě vlastním podívat nejen na sebe, ale i na svět kolem. Je to velmi osvobozující.
A do světa různých příběhů se nechám vtáhnout velmi snadno. A rychle. Jak filmových a seriálových, tak i těch knižních, samozřejmě. Nechám se tím zcela ovládnout.
V hlavě se mi odvíjí mnoho živých barevných obrazů. Krásně si tím čistím hlavu. Dokonce se často sama přistihnu, jak se snažím ve své nedočkavosti posunout děj. A to jen proto, abych se co nejdříve dozvěděla, jak to celé dopadne. A to velmi dobře vím, že něco podobného není možné. Aspoň vidíš, jak to se mnou je. Ale nemysli si. I já mám dny, kdy to nejde tak snadno. Případně vůbec. Ale i to k životu patří.
Ještě před časem bych se všemu zasmála. S velkou chutí. Říkala bych si, jak je to nesmyslné a hloupé. Vše jsem měla pochopit až v této době. Tyto dva dary jsem dostala právě proto, že je moje situace taková, jaká je. Měla bych za ně tedy nejen děkovat, ale také je rozvíjet.
Ale že to dnešní snažení nedopadlo tak špatně, co říkáš, kamaráde? Aspoň doufám!
Vladimíra Frančáková
Nerudná baba
Deníčku můj, nikdy mě nenapadlo, že ti budu něco nového vyprávět tak brzy. Dovedu si představit, jak jsi překvapený. Jsem na tom stejně.
Vladimíra Frančáková
Trampoty
Deníčku můj, opět na tebe dlouhý čas myslím. Jsem to opravdu já... Ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. To není možné.
Vladimíra Frančáková
Právo na existenci
Deníčku můj, je to neuvěřitelné, ale znovu nastal čas pro moje další vyprávění. Dny mi ubíhají tak rychle, že mám pocit, jako bych ti vyprávěla teprve včera. Opět jsem si nemohla vybrat. Navíc jsem si vědoma, co jsem ti slíbila.
Vladimíra Frančáková
Signál
Deníčku můj, možná ani netušíš, jak dlouho na tebe myslím. Není to tak složité. Prakticky od chvíle, kdy jsem skončila svoje poslední vyprávění. Myslím, že není divu. Tolik se mi toho honí hlavou.
Vladimíra Frančáková
Návrat
Deníčku můj, jsem doma. Je to neuvěřitelné. Nemusíš se bát. Jsem to opravdu já. Nemohla jsem se dočkat, až ti budu vyprávět.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci začali projednávat úpravu zákoníku práce. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš...
Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí eura v Česku udělá příští vláda, říká Fiala
Dvacet let od vstupu do Evropské unie Česká republika stále nepřijala společnou evropskou měnu...
Na Plzeňsku hoří střecha sklárny. Zásah je komplikovaný, říkají hasiči
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hoří v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
Prodej rodinného domu/chalupy V Hostomicích pod Brdy v okrese Beroun
V Koutech, Hostomice, okres Beroun
3 490 000 Kč
- Počet článků 54
- Celková karma 17,34
- Průměrná čtenost 215x